Matěchův rod

Babička

Mám modré jaterníky rád, když časně z jara rozkvetou, tam v Hamerníku na stráních, tam s maminkou naší jako děti jsme chodívaly za prací a při hrách v srdci i na rtech samý smích. My jako děti nechápaly maminky naší golgotu a v skrytu svých dětských duší jí zazlívaly, že pro nás děti jenom práci měla a samou lopotu.

Když tatínek nám odešel, tam odkud se nikdo nevrací, bylo nás šest a teprve když dospěly jsme, tenkrát i pochopily, že život nás všech bude vyplněn jen prací. K práci a poctivosti nás všechny vychovala, naše rodné hnízdo koupí rozšířila, nás lepší, šťastnější život než ona stále na paměti měla.

A jak jsme dorůstaly, do světa a od maminky odcházely, nejdříve dvě nejstarší sestry Anna a Anežka, pak bratr Arnošt, zemřel 29.ledna 1915 na tyfus v Batajnici v Srbsku jako vojín za první světové války, my všichni plakali a mnoho let po něm tesknila naše matička.

Pak pohltila válka bratra Josefa, dvakrát raněn byl velmi těžce, přežil první světovou válku, vrátil se mezi nás jako invalida, by potěšil nás všechny a maminky naší zarmoucené srdce. Přehnal se světem války požár zhoubný, nás zbylých pět sešlo se u matičky v domek rodný. Když vrátil se k nám bratr Josef z války, s chutí pracoval na brázdě hroudy rodné; oral, kopal, hroudy třískal, ani slovem nezastýskal; a když nutno bylo, skočil sestrám ku pomoci, ve dne, ba často i o půlnoci, když kravička za krátko měla dáti telátko. 

Čtyři jeho sestry z domu  se vyvdaly, on mamince naší sloužil; sám s kravičkou v pluhu zapřahal se, aby chléb dál rodil rodný lán. Dříve na ramenou nosil z Hamerníku, aby dosti polen bylo v zimě pro maminku.

I cizím lidem sloužil třeba o hladu, slíbili mu koně jako návnadu, mlátil, pomáhal na stroji, sekal suchou travičku, dali mu jen chléb a žitnou kávu, nikdy polévku ani sladkou kašičku.

Čtyři sestry děti jsme měly, chlapce, dívky vychovaly, bratr Josef ty svoje neteře a synovce všechny rád měl, napomínal, houpal na ruce, za to vděku často on se dožil málo, přesto, že to jeho mládenecké srdce často aspoň měkkého pohlazení si přálo. Pracoval celý svůj život od útlého mládí, děvčata ho měla ráda, když dorostl v muže, mladé, slušné i bohaté byly z rodin čestných, neženil se, zůstal sloužit sám staré matce; různé jsou osudy lidí, kdopak se v tom vyznat může.

Vy všichni vnuci a vnučky.

Vaše babička po matčině straně Anežka Matěchová, rozená Šourková, narodila se v Jílovém na Železnobrodsku. Její rodiče kolem roku 1870 přestěhovali se do Bozkova, kde koupili hospodářství s polnostmi a lesem Hamerníkem, který měla babička tak ráda. Koupila ho od své matky vdovy za 1100 zlatých m. dnešních asi 50 000 Kčs. Otec babičky Matěchové, František Šourek, zemřel po úrazu, který utrpěl při vození kamení z Hamerníku. Chtěl postavit nový dům v Bozkově. Po jeho smrti matka babičky Matěchové se provdala za Antonína Farského z Bozkova, který byl na ní dosti zlý, protože ona byla proti němu o mnoho let starší. Farský již nový dům nepostavil, starý chátral a byl zbořen. Říkalo se tam U Jílovských, že jeho majitelé pocházeli z Jílového.

Babička Matěchová měla dva nevlastní bratry, kteří odjeli do Ameriky asi v roce 1885 a od té doby jsou nezvěstní, dvě vlastní sestry a bratra:  Marii, Františku, bratr se jmenoval František.

Babička a sestra Marie provdaly se za Jáchyma a Václava Matěchovy, bratry z  Dluhého na Železnobrodsku. Babička s mužem Jáchymem koupili polovinu domu čp.89 pod Kapitálem i s částí společné stodoly, polem, loukou a dvěma kousky lesa od Františka Šelera, syna Františka Šelera, který dům čp.89 pod Kapitálem postavil, když přepustil chalupu čp.39 své dceři, když se provdala za Petra Strnada. Babiččina sestra Marie, která se provdala za Václava Matěchu, převzali rodnou chalupu Matěchových na Dluhým, okres Železný Brod tehdy. Druhá sestra babičky Františka provdala se za Josefa Jakubička a bydleli v Bozkově. Jejich děti a potomci jsou pokrevní příbuzní  Vás všech vnuků a vnuček po straně babičky Matěchové. 

Její vlastní bratr František Šourek vzal si za ženu Annu Motejlkovou z Příkrého. Jejich jediný syn Arnošt Šourek žije v domě čp.51 pod Kapitálem. On a jeho děti jsou též Vašimi příbuznými po straně Vaší babičky Anežky Matěchové. 

Něco o Vašich matkách, tetách, dcerách to Vaší babičky Matěchové a dvou synech.

Nejstarší dcera Anežka narodila se r. 1888 na Dluhým u Železného Brodu v rodném domě svého otce Jáchyma Matěchy. Byla slušná, inteligentní, ve škole se dobře učila, já s ní chodil do školy. Provdala se r.1920 za Pavla Housu, majitele chalupy čp.85 pod Kapitálem v Končinách. Měla s ním tři děti. Jasnušku, Arnošta a Iljušku. Zemřela v březnu r.1939 na smrtelný zánět plic a pohrudnic, druhý den po převozu do semilské nemocnice. Její manžel Pavel Housa zemřel v září r.1939 na tetanus v nemocnici v Semilech.

Jejich strýc Jan Housa, bratranec otcův, stal se poručníkem nezletilých sirotků Jasnušky, Arnošta a Iljušky, až do jejich plnoletosti. Do haléře jim předával důchod po rodičích, což má také od Jasnušky, Arnošta a Iljušky jejich vlastnoručními podpisy každý měsíc potvrzeno a tyto stvrzenky má strýc Jan Housa dosud řádně uloženy. 

Druhá dcera, Anna, nar.1889 v čp.89 pod Kapitálem, obec Bítouchov okr.Semily. Byla proti svojí sestře Anežce vždycky silnější, jako školačka dobře se učila a při půtkách mezi školáky cestou ze školy, bylo to dobré dva kilometry s kopce do kopce, vždycky opanovala bojiště a nebála se ani kluků starších, uměla ochránit nejen o rok starší sestru Anežku, ale i své mladší sourozence. Provdala se r.1907 za Josefa Vitmajera, krejčího. Bydleli v Popelnicích u Tanvaldu, kde si později pronajali hostinec od pana Kotrby, potom na německém Šumburce u Tanvaldu, Vojících a Mlázovicích na Jičínsku. V první světové válce byl Josef Vitmajer jako zajatec v Rusku v městě Kyjevě na Ukrajině, kde se uplatnil jako krejčí. Jeho žena Anna v první světové válce žila se svými dětmi Zdeňkem a Květou u svojí matky Anežky Matěchové v rodném domě čp.89 pod Kapitálem, obec Bítouchov. Když se její muž Josef Vitmajer vrátil r.1918 ze zajetí, koupili si dům v Semilech II nad nádražím, kde žije jejich syn Zdeněk Vitmajer se svojí druhou ženou Helenou. První jeho žena byla Marta Janečková, měl s ní tři syny, Zdeňka, Jiřího a Jaroslava.

Květuška, dcera Josefa a Anny Vitmajerových, jest učitelkou, se svým mužem Moisejem Sidorinem národnosti ruské, inženýrem, žijí dosud.

Arnošt, syn babičky Matěchové, byl velmi hezký kluk, blonďák, černooký, děvčata ho měla velmi ráda, protože byl vyšší, urostlé postavy. (Byl to můj nejvěrnější kamarád, chodili jsme spolu za děvčaty před první světovou válkou, na výlety, k zábavám.) Válka nás rozvedla, více jsme se nespatřili. Zemřel na týfus v Batajnici v Srbsku 29.1.1915 jako voják. Všichni sourozenci ho oplakávali a babička Matěchová, jeho matka, mnoho let na něho vzpomínala a vždycky si přitom zaplakala. 

Josef, druhý syn babičky Matěchové, byl za mlada švarný kluk, pracovitý, ke svým sestrám ohleduplný a rád jim, když se vdaly, ochotně vypomohl v jakékoliv práci. Byl jako voják v první světové válce dvakrát raněn velmi těžce a jako invalida se vrátil r.1917 ku svojí matce domů do čp.89 pod Kapitálem a zůstal s ní sám odhodlán sloužit jí až do smrti, osud však rozhodl jinak. Arnošt a Josef, bratři, a já, Jan Housa, byli jsme nerozlučnými druhy, chodívali jsme v neděli, když se v továrnách nepracovalo (dříve se totiž pracovalo 6 dní v týdnu, 10-11 hodin denně) na houby do Hamerníku a koupat se  v létě do řeky Kamenice. Mnoho děvčat bohatých, slušných, bylo ochotno vzít si ho za muže, měl několik vážných známostí a přes to se neoženil. Proč, to si vzal sebou do hrobu. Nepochopitelné jsou osudy mnohých našich nejbližších , které dobře známe, natož potom nám lidí neznámých. Proč je mezi námi lidmi někde tolik lásky a štěstí a jinde tolik zklamání.

Třetí dcera babičky Matěchové, Božena, dobrá tanečnice, ráda si zazpívala, s chlapci potančila, nápadníků měla několik, vážných i zámožných. Provdala se v roce 1920 za Jana Housu, který se vrátil po šesti letech z první světové války z ruského zajetí. Hospodařili spolu od roku 1924 na rodné chalupě Jana Housy až do roku 1964, kdy jim chalupa čp.76 pod Kapitálem do základů vyhořela. Od roku 1920 do roku 1924 hospodařili manželé Jan a Božena Housovi společně s matkou a bratrem Jana Housy, který si postavil dům čp.143 pod Kapitálem v Končinách, dům ten koupili roku 1930 manželé Hrabovi a dosud v něm žijí se synem.

Hrabovi byli sousedé Jana a Boženy Housových i Anežky a Pavla Housových. Jan a Pavel , manželé dvou sester Matěchových, byli bratranci, synové Josefa a Jana Housových, chalupníků z pod Kapitálu. U Josefa Housy čp.76 říkali „Za vrchy“ u jeho bratra Jana Housy v čp.85 říkali „V končinách“. “Za vrchy“ proto, že vlastní obec Bítouchov , nyní Semily III, byla pod kopcem u Jizery, půl hodiny cesty.  „V Končinách“ proto, že to byl konec katastrálního území obce Bítouchova.

Ku konci 19.století a na začátku 20. byly čtyři rodiny Housů na Kapitále: v čp.35, 67, 76, 85, a na Janečku, 200 metrů od Kapitálu, v čp.105 pátá rodina Housů. Dole v obci Bítouchově 4 rodiny a na Moravě jedna. Celkem bylo ku konci 19.století 10 rodin Housů v Bítouchově u Semil. V roce 1930 šest rodin a v roce 1967 již jenom dvě rodiny. Arnošt Housa v čp.85 v Končinách a Petr Housa dole v obci Bítouchově u Zvonice. 

Za války to s Boženou a Janem Housových dopadlo špatně, poněvadž u nich gestapo za doprovodu Petra Hudského nalezlo nehlášené 12 kuřat, 1 slepici, dva krajáče mléka, 10kg mouky hrubé. Při dalším soudním vyšetřování byli Božena a Jan pokutování 2000K, to ihned zaplatili. Gestapo tam bylo celkem pětkrát, poněvadž sestra Jana Housy, Růžena, a její muž Jan Vlk a dcera Božena byli 3 a půl roku v koncentráku za to, že jejich syn Jan Vlk, letec a pilot Československých leteckých sil před okupací Československa sadistou Hilerem, uletěl se svými druhy do Anglie. Zahynul v letecké bitvě s Hitlerčíky nad Anglií, jak je psáno na pamětní desce  na škole v Semilech II. proti Vlkovu hostinci, za přímé účasti důstojníků leteckých sil Anglie a důstojníků letectva ČSSR. 

František Hajský, Josef Hajský, bratři z Rybnic u Semil čp.50, synovci Jan Housy z Kapitálu čp.76, byli dlouhou dobu v Hitlerových koncentrácích. Proto ty represálie proti Janu a Boženě Housové. Jan a Božena Housovi z čp.76 měli tři děti: Jana, Boženku, která zemřela v r.1921, a Květušku. Syn Jan je vedoucím posunu na nádraží v Tanvaldě a dcera Květuška úřednicí v Kolora Přepeře u Turnova. Božena, dcera babičky Matěchové, po smrti Josefa Matěchy nosívala svojí matce jídlo do čp.89.

Marie, nejmladší dcera babičky Matěchové, narodila se roku 1902 před vánoci, 14 dní před smrtí svého otce Jáchyma Matěchy, rostla mezi svými pěti sourozenci, kteří ji měli rádi a všichni jí říkali Mařenko. Se svým bratrem Josefem, jak dospívala v dívčí léta, pracovala ráda na polních pracích a jediná ze čtyř sester ráda se chápala pluhu, orala, vláčela, měla vůbec zájem o zemědělské práce. Měla několik vážných, slušných nápadníků, dva z nich byli truhláři s rodinnými domky. Odmítla je, provdala se za Otu Vedrala, chalupníka na Malé Horce u Železného Brodu. Věnem dostala od svojí matky 25 000 Kč za první republiky a výbavu. Měla dvě děti. Marušku, která se provdala za Jiříka Vraštila ze Střevelné na Železnobrodsku. Druhá dcera Drahuše je provdaná za lesníka v Kounově. Marie, nejmladší dcera babičky Matěchové, zemřela v r.1954.

Ještě stručně o Anežce Matěchové, babičce vnuků a vnuček Zdeňka, Květušky, Jana, Květušky, Jasnušky, Arnošta, Iljušky, Maruše, Drahuše. Babička Matěchová se svým mužem Jáchymem koupili polovinu domu čp.89 pod Kapitálem s pozemky, dvěma kousky lesa a jednou čtvrtinou stodoly, která byla společná se Strnadovými z č.39. Když muž babičky Jáchym zemřel na Štědrý den r.1902, začali její sousedé Petr a Marie Strnadovi se svým ženatým synem Josefem a jeho ženou Karolínou, kteří u nich bydleli, vymýšlet různá nedorozumění, hádky a spory, které vyvrcholily tím, že babičce Matěchové upřeli a přísežně stvrdili před soudem, že nemá žádné právo na čtvrtinu společné stodoly. Babička Matěchová, vdova, za přispění Františka Šelera, tesaře, si musela postavit stodolu novou.

Kromě toho upřeli jí právo na kousek lesa pod společnou stodolou, vyvolávali spory u mezníků a jednou se stalo, že jeden syn sousedů Strnadových, František, při hledání a sporu o mezník, řekl svojí vlastní matce, maminko vy na mezníku stojíte proto ho nemůžeme najít. Mnoho příkoří zažila babička Matěchová jako vdova se šesti dětmi. Přes tyto potíže vychovala všechny svoje děti k dospělosti. Stali se z nich pracovití lidé. Synové Arnošt a Josef zemřeli svobodní. Arnošt ve věku 22 let, Josef 52 letý. Dcery Anežka, Anna, Božena a Marie se provdaly, staly se z nich obětavé, pracovité manželky a starostlivé matky, mající na zřeteli štěstí svých dětí a spokojenost v kruhu rodinném.

Snažil jsem se aspoň částečně a pevně věřím, i pravdivě, načrtnout osudy babičky Anežky Matěchové, která za přispění svých rozumně vychovaných dětí dočkala se po 86 letech věčného odpočinku, odkud není návratu. Vnuci a vnučky, vzpomínejte na svoji babičku jenom v dobrém. Ve svém vysokém věku na žádném nic nechtěla, naopak zůstal po ní pěkný dům čp.89 pod Kapitálem s polnostmi a dvěma kusy pěkných lesů, které jsou dnes pořádně zplundrovány, jako dům čp.89 po Motejlkových.

Složil a napsal pro informaci všem vnukům a vnučkám i jejich potomkům Jan Housa, 76letý manžel Boženy, dosud jediné žijící dcery Vaší babičky a prababičky Anežky Matěchové.